Mám príšerný strach z doktorov.

12. listopadu 2014 v 19:04 | Inalyn |  Čosi z môjho života...
Surprise. Untitled Untitled

Chcela by som sa vám s niečím priznať, s niečím, čo asi nie je úplne normálne. Ako prezrádza už nadpis článku, mám príšerný strach zo zabijakov v bielom z doktorov. Lenže nebojím sa čo ja viem, len zubára, nie ja sa bojím úplne všetkého druhu.


Bolo to tak asi odmalička, hoc vtedy som to zvládala asi o trochu lepšie ako teraz. Samozrejme, vrieskala som keď mi brali krv, bolo to pri mne dosť problematické, pretože som sa vždy zľakla tak, že mi prestala tiecť krv a tak som mávala žily poriadne dopichané. Človek by si myslel, že som z toho vyrástla, no prerastá to čoraz v horšie stavy...

Samozrejme, už nejaký čas sa desím rontgenov. Môže za to moja skúsenosť z detstva keď mi rontgenovali zuby. Bolo to ráno a mne začali do úst pchať akýsi papierik, ktorý moje telo za toho nechcelo prijať a stále ma nadrapovalo. Doktorka do mňa (asi 9-10 ročnej, naozaj netuším) začala húkať. Bola som tam sama, nič mi nevysvetlila, skrátka bála som sa čo sa ide diať. Odvtedy som mala hrôzu už len rozprávať sa s nejakým doktorom, všetci na mňa boli totižto strašne nepríjemní.

Teraz je to ešte horšie, pretože nikto nemá pre štrnásťočné dievča čo sa bojí doktorov pochopenie. Mám hrôzu z ihiel. A zo všetkých nástrojov. A zo samotných doktorov. A z nemocníc. A z doktorských priestorov....Akonáhle vôjdeme do nemocnice, zachváti ma panika, začnem sa triasť. Pokiaľ čakám v čakárni, stále netrpezlivo mykám nohami. Všetkých to znervózňuje, no mne to pomáha. A už to len začína, keď zavolajú moje meno. Začnem sa ešte viac triasť, vždy mi vôjdu slzy do očí. Naozaj, naozaj ich neviem ovládať. A potom si to vždy niekto všimne. Začne mi dohovárať, aké som už veľké dievča, že sa nemám čoho báť, že mi spraví len to a to...Lenže slzy sa práve "vďaka" týmto slovám vyderú na povrch a začnem plakať. Nevzlykám ani nič podobné, skrátka mi z očí tečú slzy a nedokážem rozprávať bez toho, aby sa mi nelámal hlas.

Ani neviete aké je to ponižujúce. Cítim sa strašne trápne. Aj pred samotným lekárom ale najmä, keď vychádzam z ordinácie. Je tam kopa malých detí, ktoré to zvládajú lepšie než ja. Mám dojem, že sa to každou návštevou u lekára zhoršuje. Napríklad aj dnešná návšteva na ušnom. Ešte mi nič nespravili, len mi kázali ľahnúť si na stôl a zobrali taký nechutný nástroj čo mi strčili do ucha, už som sa celá roztriasla, chytila kŕč a slzy začali tiecť. Doktorka bola celkom v šoku, že mi nič nerobí...No darmo, nenávidím, keď mi niekto niečo strká do ucha (alebo iných otvorov). Potom mi ešte čosi strčila do nosných dierok.

Možno je to tým, že sa bojím čo bude nasledovať. Bojím sa, že mám zlé krčné mandle, že ich budú musieť vyberať. Pár známych malo tú česť a vraj to pekelne bolí. Ďalej som sa dozvedela, že ma čaká akýsi preplach (och nie!) a že mi možno budú robiť CT. Ale ja sakra nechcem! Príšerne sa toho bojím! Bojím sa že ešte čosi zistia a skrátka, keď zatiaľ žijem, načo sa v tom vŕtať? Ja budem jesť bylinky a robiť si neviem aké zábaly, ale doktorov odo mňa držte čo najďalej.

Desím sa toho dňa, keď príde na rad návšteva gynekológa. Pevne verím, že k nemu nepôjdem ešte dlho. Že ma rodičia nedonútia. Z vlastnej vôle tam určite nepôjdem. Už aby som bola dospelá a nemusela chodiť k žiadnym doktorom. Je mi jedno čo sa so mnou bude diať, len už nechcem vidieť žiadnu bielu smrť. Je až príliš mnoho ľudí, ktorí sa cítili perfektne, až sa na jednej preventívnej prehliadke zistilo, že je s nimi čosi v neporiadku a do týždňa bolo po nich.

Nečakám, že môj problém pochopíte. Rodičia ho napríklad nechápu a mám pocit, že sú na mňa zato naštvaní. Nevedia, ako to cítim. Prípadne si myslia, že sa dorábam. Sama to nechápem a hanbím sa za seba. Viem len, že tento panický strach je už niečo ako fóbia...Potrebovala som však zo seba tie pocity dostať. Keď mi prejde nádcha, čaká ma ďalšia návšteva ušného. Sakra, to by som radšej išla k dvom zubárom. Tých sa paradoxne nebojím. A možno ešte ako-tak zvládam očné. Ale inak? Jedna veľká katastrofa...
Inalyn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sayushka Sayushka | Web | 12. listopadu 2014 v 19:28 | Reagovat

Taky mám dost strach z doktorů, navíc moje mamka je zdravotní sestra, takže o nemocničním prostředí povídá furt i doma, já naprosto nenávidím když musím jít k dotorovi, mám z toho vždycky hrůzu a prosím přítele, že musí jít semnou jinak nejsem schopná :/ :D

2 WaterLily WaterLily | Web | 12. listopadu 2014 v 20:27 | Reagovat

Modelka :DD tak to by asi nešlo :D
No já prostě nemusím cizí lidi, prostě vadí mi celkově když na mě šahají a nebo se mačkají, z´takže někde v davu jsem celkem mimo :D ale nevadí no :)

Jinak já celkově jsem se bála zubařky ale co jsme o ní odešla a nastoupila k jiný tak se už nebojím :) díkybohu že jsem k ní odešla :)

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 12. listopadu 2014 v 20:28 | Reagovat

jůůů, ty jsi princezna :) moc ti děkuji. film jsem viděla a ty citáty tam jsou naprosto úžasné.. Opravdu ti moc děkuji, jsem za tebe ráda!! :*
týjo, zrovna na zítřek, nebo na pátek, jsem si připravila článek o strachu, tak doufám, že se nebudeš zlobit, že tam je taky řeč o doktorech. :)
máme to stejné, já se šíleně bojím jakýchkoliv doktorů...a zubařů nejvíc. Přijde mi, že poslední dobou má více lid strach, protože je přece jenom více nemocí, a poslední dobou ti doktoři nejsou ani hodní, jsou otrávení a vybíjí si to na nás, na pacientech. A já se ve svých 17 letech, klepu jak ratlík jen když jdu třeba na kontrolu..fakt je mi zle a myslím si, že každou chvíli omdlím . :/ :D nejsi sama, kdo se takhle bojí, je hodně lidí, co mají strach. a moje máma si toho zažila v nemocnici tolik, že když to  vyprávěla a tak, tak se bojím ještě více. Tohle je takový strach, který prostě jen tak nepřekonáme, ale musíme se uklidnovat, že až to bude za námi, budeme se mít dobře, že už to je za námi. :)
neboj se , já mám strach i ze svého doktora, který je celkem v pohodě. bojím se toho, jestli to bude bolet nebo ne, co mi řeknu, jestli mám něco vážného nebo ne. A gynekologie? o tom radši ani nemluv, mám husí kůži jen už to čtu. Znám jednu paní, která byla poprvé u gynekologa ve 27 letech a byla úplně v pořádku (i když měla už několik přítelů) takže jsem na tom tak jako ty, že tam taky nechci jít :D
já tě chápu a moc dobře, jelikož mám stejný strach jako ty. Já i u toho praštěného zubaře div neomdlím i když jdu jen na kontrolu. Fakt se všeho bojím. Nejsi divná, nemůžeš za to, že se bojíš. Nemocnice nepůsobí ani tak nějak dobře, spíš děsivě a doktoři? to je to samí. Nemůžeš za to a nestyď se za to. Někdo se bojí zvířat, někdo se bojí přecházet sám přes silnici (znám takové lidi) a někdo doktorů. A věř, že nejsme sami, že je více lidí, co se bojí. Tak teď říkám já tobě. hlavu vzhůru princezničko, padá ti korunka :* opravdu se tím netrap. Za svůj strach nemůžeme  :))))

4 Miss Psycho Miss Psycho | Web | 12. listopadu 2014 v 22:06 | Reagovat

ja sa desím svojho ortopéda :D
Chápem čo myslíš, síce nemám z ničoho panický strach ale prepadáva ma taký strašný pocit  bezmocnosti...
Ono, pokiaľ je to naozaj nejaká fóbia tak s tým veľa nespravíš,môžem ti popriať silné nervy a keď pôjdeš k doktorovi tak k tebe vysielať pozitívne myšlienky :D A čo ty vieš, možno sa to časom zlepší :)

5 Elis Elis | Web | 13. listopadu 2014 v 2:31 | Reagovat

Rozumím ti a chápu tě, máš dobré instinkty, jsem na tom stejně, nemohu o sobě říct, že mám přímo z doktorů strach, ten mám jedině ze zubařů, ale doktorům se vyhýbám, nevěřím, že chemická medicína může někoho vyléčit, aby se dalo říct, že je člověk zdraví, doktor je nezastupitelný např. při úrazech, ale jinak si tělo dokáže poradit samo, když se mu proto vytvoří podmínky ...

6 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 13. listopadu 2014 v 15:49 | Reagovat

Tohle mě příjde celkem zajimavé. Ještě jsem se s nikým, kdo by měl až tak velký strach z doktorů jako ty nesetkala. Ale nemyslím si, že jsi divná.
Já mám taky strach z doktorů, sice né tak veliký jako ty, ale mám. To asi každý. Mám strach, že na mě něco najdou a že budu nějak vážně nemocná nebo tak. Braní krve též naprosto nesnáším. Věř, že nejseš jediná, kdo má tak strašný strach z doktorů, takových lidí bude určitě víc. Snad se to nějak zlepší :-)

7 Luci Luci | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 16:32 | Reagovat

Mám stejně jako ty strach z doktorů, všech těch přístrojů, hadiček... Mí rodiče pro to také nemají pochopení, táta mi vždycky vrazí a myslí si, že je to vyřešené... ale není... Mám z toho prostě hrůzu a děsím se dne, kdy třeba onemocním nějak vážně a budu muset do nemocnice :( to asi zešílím :(( držím ti palce, ať je to všechno co nejrychleji za tebou a pokud možno se s doktory moc vidět nemusíš....

8 cincina cincina | Web | 13. listopadu 2014 v 19:59 | Reagovat

Je přirozené, že se za to stydíš, ale na tom nic není. Každý máme něco. Ty se akorát bojíš doktorů. A stejně tu svou fobii překonáváš, protože na prohlídky prostě chodit musíš:)
Ale třeba třeba se to časem uklidní:) Uvidíš.

9 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 14:56 | Reagovat

Božátko. Já jsem se bála doktorů, když jsem byla malá. Ale protože mi skoro nikdy nic strašného nedělali, tak jsem se skoro bát přestala. Jediné co mě pořád děsí jsou jehly at' už injekce nebo odběr krve. U odběru krve omdlívám a od injekce bych nejrači utekla. A to už mi je 21, sokoro 22.
Pamatuju když asi před rokem nakázel doktor sestře aby mi než odejdu ještě dala injekci, já jsem tam zůstala stát a ani jsem se nehla, když ten doktor už skoro řval, abych šla vedle, tak jsem tam dolezla. Ta sestra mě musela chytit za ruku a pak mě zohnout přez lehátko a pak mi sama sundat sundat kalhoty, protože jsem tam stála a přemýšlela nad tím, že nemůžu začít utíkat, protože jsem dospělá. Bylo to celkem trapné.
Takže v tomhle ohledu tě chápu.
Jinak mě už doktoři moc neděsí. A ze všeho nejmín gynekolog xD. Ten je nejšetrnější.

10 Neriah Neriah | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 12:17 | Reagovat

Já mám taky strach z doktorů. Jako malá jsem se prala, drželi mě i tři lidi, aby mě mohli očkovat. Vřískala jsem jako nepříčetná a snažila se vykroutit. Mám totiž neskutečnou hrůzu z bolesti a myslím, že to, co mi na doktorech vadí nejvíc, je ta nepředvídatelnost, co se bolesti týče. Protože oni ti neřeknou: "a teď to trochu bude bolet", naopak ti lžou, že ani trochu, a to i přesto, že je upozorňuju na můj divný práh bolesti, kdy mě bolí i to, co ostatní ne. Netuším, jestli se můj strach od dětství zhoršil, nicméně teď už se umím víc ovládat, i když věřím, že by někdy na snahu se fyzicky bránit dojít mohlo...
Někdy myslím, že se zubaře bojím trochu míň než ostatních doktorů, i když tam mám taky pořádně nahnáno. Ale mám skvělou zubařku, která mi vše komentuje, vím, co mám čekat a to i s popisem toho, jak moc mě to může bolet... Mám u ní ale problém s tím, že se mi dělá na zvracení z těch gumových rukavic, když mi strčí ruce do pusy :D Stejný problém jsem měla i v případě kašle, jak ti strkají do krku takovou tu špachtli, to mě taky natahovalo a od té doby mi doktor do krku jen svítil. Teď už spadám pod dospěláckou doktorku a ta se s nikým nemazlí, ani ti nemusím říkat, že jsem u ní ještě nebyla... Věci typu chřipka si snažím léčit sama.
U ušního ti však rozumím, to pro mě byl taky asi největší horor ze všech. Bolelo mě tam snad vše, co mi dělali.
Gynekologa jsem paradoxně zvládla asi nejlíp, to se dalo přežít. Ale byla jsem tam jen jednou a od té doby jsem tam naštěstí nepotřebovala.
Nikdy jsem se k doktorovi sama neobjednala, vždy to dělá mamka a to už je mi jednadvacet :D To je tak, když se skloubí dvě fobie - z telefonování a z doktorů.
Držím ti palce, ať se tvůj strach zmírní, moc bych ti chtěla poradit, jak na to, bohužel bych ale stejnou radu potřebovala taky... Hodně úzkost rozdýchávám, to trošku pomáhá, ale taky vypadám divně, když místo komunikace před doktorem jen zhluboka dýchám a nic víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama